Odmalička mi všichni říkávali, jak strašně fotogenický jsem typ. Moje babička to měla na jazyku pokaždé, když jsme jí ze školky a následně ze školy donesli nějaké fotografie.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
O kariéře modelky jsem nesnila, ale něco uvnitř mě mělo stále před očima, že mi to na fotkách sluší. Když jsem narazila na nabídku profesionálního fotografa, rozhodla jsem se to alespoň zkusit. I kdyby z toho nic nebylo, měla bych doma alespoň hezké profesionální fotky, ne?
I přítel mě pobízel, ať to zkusím
Když odmalička neustále slýcháváte, jak vám to na fotkách sluší, zanechá to ve vás stopu. Sama sobě jsem se na fotografiích líbila.
Nikdy mě to netáhlo k modelingu, ale když jsem náhodou narazila na inzerát nabízející profi focení, měla jsem chuť to zkusit.
I můj přítel mě do toho poňoukal. Pošťuchoval mě, že za to nic nedám a alespoň si vyzkouším, jak si žijí skutečné modelky.
Nikdo tam nebyl
Nakonec jsem se odhodlala a zavolala na číslo uvedené u inzerátu. Hned jsem dostala termín a začala být nervózní ze samotné představy. Co když to úplně zkazím?
Když jsem dorazila do ateliéru, překvapilo mě, že jsem tam sama. Hlavou mi proběhla otázka, zda v našem městě není žádná jiná holka či žena, která by to chtěla zkusit?
Vždycky jsem měla za to, že po tomhle především holky v pubertě jdou, ale tady na mě čekal jen pan fotograf.
Začala jsem se cítit nepříjemně
Zpočátku bylo všechno v pohodě. Pan fotograf byl milý, nabídl mi něco k pití a hned se jal dělat fotky. Nechal si je ode mě také předem zaplatit, prý už jen jeho čas stojí majlant.
Měla jsem se fotit v několika klasických pózách a nadchlo mě to. Proto jsem nedbala na to, když mě požádal, abych zkusila i vyzývavější pózy.
Nepříjemně jsem se začala cítit v okamžiku, kdy po mně chtěl, abych si odložila. Prý jsem až moc oblečená a na fotkách bych bez svršků určitě vypadala lépe.
Smál se a říkal, že vyletí ptáček
Snažila jsem se jeho naléhání brát s humorem. Svlékat jsem se odmítla, on s focením přestal. Prý když si nesundám alespoň něco, přijdu o fotky i o peníze.
To už mi bylo ouvej. Pak se začal smát a řekl, že vyletí ptáček. Co se stalo poté, se mnou otřáslo. Vydal se ke mně s jasným cílem: začal se po mně sápat, měl slizké řeči a mně bylo jasné, k čemu se schyluje.
Utekla jsem. Zastavila jsem se až o dvě ulice dál, srdce jsem měla až v krku. Nechala jsem si u něho bundu, ale čert ji vem. Když se přítel ptal, jak šlo focení, nalhala jsem mu, že tam byla fronta a mě nebavilo čekat. Říct mu pravdu, určitě by mu něco udělal.
Autor: Natálie Kabourková
