Zpočátku jsem se tomu smála. Její chování mi přišlo docela úsměvné, ba dokonce hodné myšlení asi pětiletého dítěte. Úsměv na rtech mě ale hodně rychle přešel. Tohle totiž přestalo být normální!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když jsem zjistila, že má manžel milenku, hodně mě to vzalo. Sbalila jsem mu věci a odkázala ho za ženou, se kterou mě půl roku podváděl.
Přiznal se mi omylem
Manželovu nevěru jsem odhalila naprostou náhodou. Dokonce se mi prozradil sám tak nešikovně, že by se to klidně hodilo do nějaké komedie.
Seděl totiž zahleděný do mobilu, zase tam hrál nějakou svoji trapnou hru. Já na něho mluvila, ale tradičně mě nevnímal.
Potřebovala jsem se s ním domluvit, jestli za dva dny platí návštěva mojí maminky, kterou mi sliboval už měsíc. Aniž by vzhlédl od mobilu, odpověděl mi, že nemůže, protože jde s Kamilou na oběd a pak do kina. Ztuhla jsem a on taky.
Běž si za milenkou
Vzápětí si uvědomil tu hroznou chybu a snažil se to okecat. Mě to ale nezajímalo. Ještě toho dne jsem ho sbalila a poslala k milence, kterou nakonec ani nezapíral.
Probrečela jsem týden. Manžela jsem milovala, ale nevěra je věc, kterou nedokážu odpustit. A on to moc dobře věděl.
Musela jsem se smát
Překlenul se první měsíc a ten byl asi nejhorší. Pak druhý i třetí a mně začalo být fajn. Jednoho dne jsem si na ulici všimla ženy, která na sobě měla stejné oblečení jako já.
Musela jsem se tomu smát. V ten okamžik jsem ještě nevěděla, že je to milenka mého muže. Když se mi manžel ozval, že by se chtěl vrátit, podařilo se mu mě nalomit.
Jeho milenka věděla, že s ní chce poměr ukončit a vrátit se ke mně. Proto začala dělat něco, čemu jsem se musela smát. Vždyť takhle se chovají malé děti!
Nejdříve mi to přišlo vtipné, ale rychle mě to přešlo
Aby si manžela udržela, začala se oblékat jako já. Nejednou jsem ji na našem malém městě potkala v oblečení, které jsem měla taky. A já mám ráda barvy a trochu extravagance, čímž jsem na malém městě pověstná.
Smála jsem se tomu do chvíle, než se nechala obarvit, a dokonce změnila účes – ten byl nachlup stejný jako ten můj.
Stávala se z ní moje kopie a to se mi přestalo líbit. Kontaktovala jsem manžela, ať ji zarazí, ale on se přiznal, že vůbec neví jak.
Připadala jsem si jako blázen!
Celá ta šaráda dosáhla vrcholu, když si nás lidi začali plést. Například když jsem přišla do masny a prodavačka mi řekla, co jsem zapomněla, že jsem tu byla před půl hodinou.
Nebo když jsem na ulici potkala kamarádku a ta se hrozně divila, jak jsem se během tak krátké chvíle stihla dostat přes půl města, protože mě před chvílí zahlédla někde úplně jinde.
Připadala jsem si jako blázen. Tohle muselo skončit. Tak dlouho jsem naléhala na manžela, který stejně nic nedělal, až jsem začala vyhrožovat policií. Toho se zalekla a přestala mě napodobovat.
Co vím, tak už spolu nejsou. Manžela jsem zpátky nevzala, celým tím ubohým incidentem, který způsobil on, se mi zprotivil.
Autor: Nikol Kolomazníková
