Studenti vysokých škol to v dnešní době nemají snadné. Často nemají skoro žádný volný čas, protože si ke škole přivydělávají brigádou, aby zvládli zaplatit nájem, jídlo a nějaké ty osobní potřeby.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
I Natálie si potřebovala ke škole najít práci, kterou by si přivydělávala. Jenže její škola byla velmi časově náročná, a když už měla některý den volnější, využila čas ke svým sportovním zájmům.
Potřebovala si proto najít takovou práci, kterou by mohla vykonávat ve večerních hodinách, ideálně ale zase ne dlouho do noci, aby se alespoň pár hodin vyspala. A to byl velký problém.
Ostatní kamarádky pracovaly v oboru, pořád se divily, že nemám žádný volný čas
„Když jsem nastoupila na vysokou, moje kamarádky ze střední si našly brigády v oboru, který začaly studovat. Já s nimi téměř ukončila osobní kontakt, měla jsem sotva čas na to, abych jim napsala pár zpráv týdně,“ stěžuje si Natálie.
„Vlastně se neustále divily, jak je možné, že mám tak náročnou školu, že nemám ani chvíli čas. Ony samy měly na vysokých mnohem volnější dny než na střední a mohly si dovolit skvělé brigády, které jim navíc posloužily i jako praxe.“
Jenže Natálie si nic takového nemohla dovolit. Jelikož ale potřebovala nějakou tu práci, obepsala spousty nabídek. Jediná, která nakonec dopadla, nebyla zrovna práce podle jejího gusta.
„Pracovala jsem jen tři dny v týdnu, od osmi večer do jedenácti. Nevydělala jsem si moc, ale na pokrytí nájmu mi to stačilo. Jenže jsem se stala uklízečkou záchodů,“ říká.
„Jedna větší firma sháněla po pracovní době někoho, kdo vytře každý druhý den chodbu a uklidí záchody ve všech patrech. Naštěstí tam zřejmě chodili slušní lidé, takže jsem nemusela většinou uklízet nic extra nechutného, i tak jsem ale byla jen uklízečka.”
Řekla jsem to jen pár lidem, doteď se stydím
Natálie se přiznala jen svým nejbližším kamarádkám s tím, co dělá po večerech. Ony jí pochopily, většině z nich totiž na těžké škole pomáhali finančně rodiče.
„Styděla jsem se, a dodnes se stydím. Teď pracuji jako účetní v jedné firmě. Vystudovala jsem se skvělými výsledky ekonomickou školu a doufám, že se časem pracovně posunu. Ale co jsem dělala jako brigádnice, to si budu pamatovat už navždycky. Bojím se, že se to někdy dozví někdo, na koho se třeba budu snažit zapůsobit, a že mi to pokazí pověst,“ dodává.
Zároveň si čtenářka stěžuje, že kdykoli jde v práci na záchod, připomene si, že podobné prostory ještě před rokem a půl uklízela, zatímco teď je využívá jako zaměstnanec.
„Je to tak trapné a ponižující. Bohužel to jinak nešlo, ale většina mých kamarádek ze střední by to nepochopila, ony měly času dost. Kdyby se to dozvěděly, jen by se mi vysmály.“
Autor: Šárka Cvrkalová
