Karla si dlouhé roky přála vnoučátko. Dlouho si počkala, protože její jediná dcera se věnovala spíše kariéře a střídání partnerů. Ale nakonec přece jen přišel den D. Před čtyřmi roky se jdceři narodila dívka Simonka.
Karla od toho dne doufala, že se v lecčem její dcera změní. Sice děvčátko dodnes vychovává se stálým partnerem, jinak je ale její mateřství katastrofa.
„Dcera vždycky byla tvrdohlavá. Ráda bych jí nějak pomohla, jenomže se obávám, že by se to teď mohlo celé obrátit proti mně. Nechci přijít o možnost se se Simonkou vídat, a tak raději mlčím,“ popisuje situaci Karla.
Využívala mojí pomoci, ale mně to vlastně nevadilo
Když se Simonka narodila, byla Karla nadšená. Těšila se, jak bude vnučku hlídat a jak bude své dceři pomáhat s výchovou. Proto jí vůbec nevadilo, že se na čas nastěhovala k ní a dcerku měla vlastně na klíně neustále ona.
„Tehdy mi ani nedošlo, že jsem pro Simonku skoro známějším obličejem než její matka. Hrála jsem si s ní, přebalovala ji, uspávala jsem ji. Jediné, co dělala moje dcera, bylo kojení,“ vzpomíná Karla.
Jenže tehdy to novopečené babičce nedocházelo. Užívala si každý okamžik s vnučkou, dělala všechnu práci a její dcera se nikdy pořádně nenaučila, jak se o dítě postarat.
Má zanedbanou hygienu, zná jen tablet a mobil
Simonce jsou dnes čtyři roky. Za tu dobu samozřejmě byly doby, kdy i měsíc v kuse Karla čekala, až opět vnučku uvidí. A postupně si začala všímat toho, že výchova dítěte není v pořádku.
„Kdykoli Simonku vidím, uvědomuji si, že má třeba zanedbané základy hygieny. Neví, že by si měla pravidelně čistit zoubky, nemyje si ruce, když přijdeme z venku,“ svěřuje se Karla.
„Navíc ve svém věku nepoznává některá zvířata, nezná základní barvy. Do školky nechodí a podle všeho na ní nemá moje dcera čas. Když ji hlídám já, vypráví mi jenom o pohádkách a hrách z tabletu a mobilu.“
Ze strachu už raději mlčím
O problému se snažila Karla se svou dcerou promluvit. Naznačila jí, že by si Simonka zasloužila mnohem lepší výchovu, aby z ní nevyrostlo špatně vychované dítě.
„Jenže dcera mi naznačila, že pokud se mi něco nelíbí, mohla bych také Simonku přestat vídat úplně. A to je to, čeho se bojím ze všeho nejvíc. A tak raději mlčím a přehlížím všechno, co dělá špatně.“
Karla se bojí toho, kam až to celé může zajít. Když je se Simonkou sama, snaží se jí naučit i jiné zábavě než jenom elektronické. Je jí ale jasné, že doma bude dívenka zase sledovat pohádky na tabletu.
„Mám strach z toho, že to jednou dojde opravdu daleko a moje dcera bude mít třeba i problémy se sociálkou. Nezmůžu ale nic víc, než jen poslouchat a nic nedělat. Jinak bych o vnučku mohla přijít.“
Autor: Šárka Cvrkalová
