Vždycky mě přitahovaly věci s příběhem. Manžel sice zpočátku tuhle moji zálibu pro staré věci nesdílel, vždycky jen protočil oči, když jsem domů pyšně přinesla nějaký nový kousek. Po letech manželství jsem ho ale dokázala strhnout a nyní staré věci sbíráme spolu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Byl to vlastně jeho nápad, odjet na jednu dražbu, kde se dražila hromada krásných věcí. Sice jsme si odtamtud nakonec odvezli jen jednu jedinou, ale nyní lituji, že jsme tam vůbec jezdili…
Manžel rozhodl, že pojedeme na dražbu. Byla jsem nadšená!
Už jako malá holka jsem se ráda přehrabovala u babičky na půdě. Byla to ona, která mě k lásce ke starožitnostem přivedla.
Vzpomínám si, že jsme společně chodívaly do bazaru nebo starožitnictví a babička mi vždycky kladla na srdce, že ačkoli ty věci vypadají staře a možná i ošklivě, mají za sebou svou historii.
Když manžel navrhl, že pojedeme společně na dražbu, byla jsem nadšená. Sice už se mi ho za ty roky manželství podařilo přesvědčit, že staré věci mají své kouzlo, ale na dražbě jsem ještě nikdy nebyla.
Domů jsme si odvezli krásný obraz. Zamilovala jsem se do něj!
Z dražby, na kterou jsem se tak těšila, jsme si nakonec odvezli jen jednu jedinou věc: krásný obraz, který měl očividně hodně za sebou a vypadal opravdu staře.
Muž, který dražbu vedl, k němu měl i jakýsi příběh pojednávající o tom, že patřil bohaté dámě, která ho milovala a nechtěla se ho vzdát ani po své smrti. Dokonce tvrdil, že ho i poté, co odešla na onen svět, stále chodila hlídat.
Takovým povídačkám nevěřím. Věřím, že věci mají své příběhy a minulost, ale na duchy a podobné věci jsem nevěřila nikdy. A ten obraz jsem si okamžitě zamilovala.
Od chvíle, kdy ho manžel pověsil na zeď, se doma začaly dít podivné věci
Uprosila jsem manžela, aby obraz pověsil na zeď v obývacím pokoji. Právě zde trávím nejvíc času a chtěla jsem ho mít stále na očích.
Jen pár dní poté, co ho konečně pověsil, se uprostřed noci spustil kávovar. Já ani manžel jsme ho nenastavili, ale brali jsme to tak, že elektronika prostě někdy blbne. Jenže to nebylo všechno.
Pár dní poté jsme ráno našli otevřené dveře do obýváku, které na noc kvůli kočce vždycky zavíráme. Také jsem měla pocit, že se ve chvíli, kdy jsem večer sledovala televizi, pohnula záclona, ačkoli okno bylo zavřené a průvan nebyl.
Začínám mít pocit, že muž na dražbě nelhal
Stalo se toho ještě víc – třeba jsem si všimla, že hrníčky, které mám v obýváku na poličce, byly prohozené. Napadlo mě, že to udělal manžel, ale ten tvrdí, že se jich ani nedotkl.
Začínám mít pocit, že ten muž na dražbě tenkrát nelhal. Že ten starý obraz možná skutečně hlídá ta stará dáma, která ho měla tolik ráda.
[readalso
I mně se moc líbí, ale uvažuji, že ho sundám a prodám. Přestávám se u sebe doma cítit bezpečně a ten pocit se mi vůbec nelíbí.
Autor: Nikol Kolomazníková
