Jako mladá chtěla Georgia Tann studovat práva. Její otec ji ale přesvědčil, že ženy nejsou na právníky dostatečně výmluvné. Nakonec se věnovala sociologii, která ji přivedla k práci sociální pracovnice. To bylo ovšem pro mnohé to nejhorší, co se mohlo stát. Georgia Tann totiž nikdy láskou k dětem neoplývala a později se ukázalo, že práci vykonávala jen pro peníze.
To by na celém případu ještě nebylo tak hrozné, později si ale tato únoskyně a (dalo by se říci) vražedkyně uvědomila, že za děti jsou někteří lidé ochotni zaplatit obrovské částky.
Z práce ji vyhodili za podvody a nesrovnalosti v dokumentech
V roce 1922 začala Tann pracovat ve společnosti s názvem Mississippi Children’s Home Society, která se snažila opuštěným a nechtěným dětem pomoci najít nový domov.
Adopce dítěte byla tehdy financována zhruba sedmi dolary, což by dnes bylo zhruba sto dolarů. Nejednalo se tedy o výnosnou činnost, lidé, kteří se v tomto oboru angažovali, pracovali spíše z lásky k dětem.
Jenže Tann byla jiná. Viděla peníze tam, kde jiní ne. Falšovala dokumenty, získávala si známosti a vydělávala na dětech, jak jen to šlo.
Když na to přišli nadřízení, Georgia Tann byla okamžitě ze své pozice sociální pracovnice vyhozena. Oficiálně kvůli nesrovnalostem v dokumentech, co si pod tím lze představit, jde ale jen těžko říci.
To, že byla Tann vyhozena z práce, ovšem neznamenalo, že se přestala zajímat o to, jak na dětech vydělávat. Naopak do své činnosti zapletla ještě více ilegality.
Prodávala je bohatým rodinám. Mnohé děti trpěly hlady a nedostatky léků
Tann měla kontakty všude. V nemocnicích, školách, mezi lidmi v parku. Kdykoli se mohlo kdekoli ztratit nějaké to dítě, které potom ilegálně prodala bohatým zájemcům.
A to navíc za vyšší cenu než zmíněných sedm dolarů, účtovala si další poplatky za různé dokumenty a procedury. Od bohatých lidí se tak dočkala poměrně slušných částek.
V tomto byznysu ale nejela sama. Když děti unesla, musela je někam umístit, než se pro ně našel vhodný zájemce.
Proto vznikl utajený dětský domov, ve kterém ale rozhodně nedělala pro děti to nejlepší.
Mnohé z nich zde trpěly hlady a zimou, umíraly na nemoci, protože o léky se tu nikdo nestaral. A ty, které se dočkaly nové rodiny, mohly být rády, pokud je jejich noví, bohatí majitelé netýrali.
V roce 2015 byl na hřbitově v Memphisu, kde jsou některé z dětí, které během procesu adopce zemřely, umístěn památník na jejich poctu.
Autor: Šárka Cvrkalová
