Není tomu tak dávno, co se v Texasu na vodě začaly objevovat plovoucí kolonie mravenců. Ačkoli z dálky možná vypadají jako kusy dřeva či hlíny, z blízka ale pochopíte, že jde ve skutečnosti o stovky malých živočichů.
Možná to nezní nijak nebezpečně, mravenci se ale takto dokáží přepravit po vodě, aniž by se kterémukoli z nich cokoli stalo, a pokračovat v životě na souši.
A přestože se nejedná o nejnebezpečnější hmyz na světě, mohou vám tito malí tvorové pořádně uškodit.
Všežraví mravenci dokáží rozložit mrtvoly
V Americe se jim říká fire ants. U nás se nevyskytují. Nejlépe bychom je ale označili za takzvaně všežravé mravence nebo jednoduše jako mravence ohnivé.
Ví se o nich, že žijí v obrovských koloniích a na své oběti útočí společně. Kolonie dokáže během krátké chvíle rozložit zbytky mrtvých těl živočichů.
Bodnutí takového mravence je velmi bolestivé a vytváří svědivé rány. Pokud patříte k těm, kteří mají na hmyzí bodnutí alergii, mohlo by pro vás být dokonce smrtelné.
Nejhorší ale je, že kyselina, kterou mravenec do rány vypustí, přiláká další jedince, kteří se přidají k útoku.
V útvarech se pohybují i po souši
Podle vědců mravenci neutvářejí pevné útvary ze stovek jedinců pouze na vodě. Je pro ně tak nějak přirozené snažit se přežít ve větší skupině, a mnohdy se tak červeno-hnědé hroudy pohybují i po souši.
Ani vítr, dokonce ani silná vlna vody, nedokáže takovouto skupinu oddělit. Mravenci jsou do sebe tak silně zaklesnutí, že se jeden druhého nepustí, dokud sami nechtějí.
Tímto způsobem přežívají dokonce i v dobách povodní, kdy mnohý jiný hmyz zahyne.
Prozatím tento nebezpečný druh hmyzu žije pouze na jednom místě. Nemusíte se tak bát, že na ně narazíte u nás v řekách.
Pokud byste se ale chystali do Texasu, mějte na paměti, že ve vodě neberou mravenci jako nepřítele, nýbrž jako pevnou překážku.
Pokud narazí na nějakou věc, kterou může být klidně i lidské tělo, pokusí se po něm vylézt a hledat cestu dál. V takovém případě je pak pro člověka nejlepší zůstat v klidu a počkat, až ho mravenčí kolonie opět opustí.
Autor: Šárka Cvrkalová