Nikola je na první pohled úplně normální žena. Obléká se podobně jako její vrstevnice, má přítele, bydlí v bytě na malém městě a pracuje v nevelké firmě. Jedna věc ji ale od ostatních žen v podobném věku odlišuje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„S přítelem jsem teprve půl roku. Před prázdninami jsme se sestěhovali, abychom viděli, jak nám to společně bude fungovat. Ještě jsem mu tak o sobě nestihla říci všechno. Možná je to až patetické, ale já se zkrátka stydím za to, že neumím plavat,“ píše v e-mailu čtenářka.
Ví to jen moje rodina. Kamarádům se nesvěřuji, je to trapné
„Samozřejmě že jsem byla už několikrát u přátel na zahradě v bazénu. Jenže tam je vždy tak akorát hloubka, abych se po krk namočila. Nikoho ani nenapadne zajímat se, jestli umím plavat. V mém věku je přece jasné, že ano,“ říká.
Jenže v tomhle se většina jejích přátel plete. Nikola se jako malá snažila naučit plavat. Otec ji podle jejího vyprávění brával k rybníku, ale ani přes veškerou snahu se to nenaučila.
„Ostatní voda nadnáší. Mě, ačkoli vážím sotva šedesát kilo, prostě všechno táhne dolů. Pamatuji si, že jsem jako malá byla strašně smutná, když se mi to nedařilo. A nakonec mi ta frustrace zůstala dodnes,“ dodává.
Kromě rodičů ví o tomto Nikolině tajemství jen málokdo. „Nejspíš by to nikdo až tak neřešil, ale já mám v sobě zkrátka nějaký blok a nedokážu se s tím svěřovat.
„Šíleně se stydím za to, že neumím to, co v mém věku každý považuje za jistou věc,“ říká.
Přítel plánoval letní výlet. Vymluvila jsem se na práci
Nikola se svému příteli svěřit chce. Podle ní k tomu jednou dojde. Dokud si ale není jistá, že je on ten pravý a chce s ním zůstat napořád, nevidí k tomu důvod.
„Miluji ho, ale známe se krátce. Kdybych mu řekla své nejtajnější tajemství, bylo by to pro mě až příliš velké otevření,“ svěřuje se.
„Nedávno plánoval výlet. Souhlasila jsem, už jsem se málem oblékala, pak z něho ale vypadlo, že chce jet na koupaliště. Divil se, že jsem si tak náhle vzpomněla, že nikam nemůžu, protože mám ještě dělat něco do práce. Ale nějak jsem to uhrát musela,“ vypráví.
Ten den se Nikola styděla snad ze všeho nejvíc. Lhala někomu, koho miluje. A to jen kvůli nesmyslu, jako je neschopnost plavat.
„Společným bydlením testujeme, jestli se k sobě hodíme. Když mu neřeknu ani takovou prkotinu, může mi vůbec věřit?“
Nikola doufá, že článek svému příteli ukáže a on pochopí, že je právě o ní. Že se mu tím svěří, ale zároveň mu dá najevo, že to pro ni vůbec nebylo snadné. A my doufáme, že jim pomůžeme ke šťastnému konci.
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Důvěra je ve vztahu vskutku velice důležitá, možná dokonce tím nejdůležitějším. Vytváří pro nás bezpečné prostředí a prostor pro sdílení. Každý z nás je jiný a pro někoho je velice snadné nalézt k druhému důvěru a otevřít se mu, zatímco jiný potřebuje více času. Nelze proto říci, zda půlroční známost je málo či moc. Více než to záleží spíše na konkrétním člověku a na tom, jak moc času spolu partneři tráví.
Ne nadarmo se říká, že společné bydlení otestuje vztah. Na rozdíl od schůzek nebo výletů, kde nejsme v našem trvalém prostředí, je společné soužití ukazatelem, podle kterého každý z nás posuzuje svůj budoucí život s tím druhým. Je však třeba být obezřetný, a to zvláště v počátku takového bydlení. Nejprve je totiž otestována naše schopnost přizpůsobit se něčemu a někomu novému a potenciální problémy soužití se ukáží až po nějakém čase.
Dlouhodobé lhaní a tajemství společnému vztahu a důvěře ubližují. Je potřeba být co nejotevřenější a mluvit s druhým i o svých nejistotách či vině a studu. Položme si dvě otázky: Jak by Nikole mohlo ublížit, pokud by příteli o svém problému řekla? A co nejhoršího by se mohlo stát? Pokud jí má přítel skutečně rád a chce s ní zůstat, pak to, že Nikola neumí plavat, by pro něj neměla být překážka nebo něco, co rozhodne, zda jim to spolu bude fungovat.
