Ingrid před rokem zemřel manžel. Trpěl vážnou nemocí, která jej nakonec přeprala, a on boj s ní prohrál. Ingrid se v e-mailu, který nám s pomocí své nejstarší dcery zaslala, netajila tím, že ho dostihla karma.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Ingrid byla ve svém e-mailu velmi otevřená. Jak sama napsala, dlouhé roky musela mlčet. Nyní konečně může říci nahlas pravdu a prozradit, jak to vlastně celé bylo.
Vdávala jsem se jen proto, že jsem musela
„V době mého mládí se nepříslušelo, aby byla dívka těhotná a svobodná,“ píše Ingrid. „Byla to ostuda pro celou rodinu, neskutečné zesměšnění. Proto jsem se vdávala – protože jsem byla těhotná,“ vysvětluje.
Vzápětí však dodá, že svého muže milovala. Byli spolu necelý rok a v mnoha ohledech si rozuměli. Přesto svatbu brala jako nutnost, i když by k ní třeba někdy později stejně došlo.
Nebylo to ideální manželství, ale navenek tak působilo
Manželství Ingrid a jejího nyní již zesnulého muže Alberta na první pohled vypadalo idylicky. Manželský pár před svým okolím působil šťastně a harmonicky.
„Často mi říkávali, jaké mám s Albertem štěstí,“ vzpomíná Ingrid. „Nevyvracela jsem jim to, ačkoli jsem jen já věděla, jaká je vlastně pravda.“
Dlouhé roky jsem o svém trápení musela mlčet
„Můj manžel byl inženýr, svého času vysoce postavený a uznávaný,“ popisuje Ingrid svého muže. „Nepřipadalo v úvahu, aby o něm někdo šířil ošklivé zprávy. Natož jeho žena,“ dodává.
Ingrid v e-mailu přiznala, že po boku despotického manžela roky trpěla. Choval se k ní jako k něčemu, co mu patří. Nesměla projevovat svůj názor, poslouchala na slovo. Nevyhnula se ani fyzickému napadání.
„Během těch let jsem se musela navenek usmívat a předstírat, že jsem šťastná vedle muže, kterého jsem si vzala,“ píše smutná Ingrid. „Uvnitř jsem ale trpěla, ačkoli to nikdo nepoznal a nikdo to nevěděl.“
Pro facku a nadávku nikdy nešel daleko
Ačkoli Albert působil jako vážený muž, za dveřmi domova se choval příšerně. Svoji ženu bil, slovně ji urážel, ponižoval. A ona neřekla jediného slova.
„Velmi mě trápilo, že jsou jeho chování mnohdy svědky naše děti,“ vzpomíná Ingrid. „Chtěla jsem pro ně něco lepšího, ale strach mi nedovolil odejít,“ přiznává.
Osud to vyřešil za mě
Podle Ingrid to osud s jejím manželem vyřešil za ni. Když před sedmi lety onemocněl, brala to jako odplatu za ty roky, kdy ji týral – psychicky i fyzicky.
„Když manžel zemřel, netruchlila jsem,“ píše naprosto otevřeně. „Naopak, ulevilo se mi. Roky utrpení pro mě konečně skončily,“ uzavírá Ingrid.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Každý má právo na to být ve vztahu šťastný. Žádný vztah samozřejmě není růžový každou vteřinu každého dne, avšak pokud jsou člověku kategoricky upírána jeho základní práva, je ve vztahu šikanován a utiskován, pak je na čase jednat a nečekat, že se samo od sebe něco změní. Pokud tyranskému způsobu chování partnera není vzdorováno a člověk se pouze stáhne do sebe (protože se třeba bojí partnerovi odporovat, nechce se s ním dostat do otevřeného konfliktu a hádat se), pak se zpravidla takové chování postupem času jen stupňuje.
Je nanejvýš důležité o takovém chování někomu říci. Tím, že to budete tajit, jen ubližujete sobě a potenciálně i svým dětem. Někdy se stává, že takový toxický vztah lidé nechtějí opustit, protože mají pocit, že partnera musí zachránit a spasit, jindy nechtějí přijít o investovaný čas, oplývají přesvědčením, že všechny vztahy jsou stejné nebo si v hloubi duše myslí, že si takový přístup zaslouží, a že ten vztah za všechno to utrpení stojí nebo se obávají, že by si nikoho jiného nenašli.
Těmto a jiným mylným přesvědčením je nutné vzdorovat. Je třeba získat si od vztahu odstup a podívat se na celou záležitost zvnějšku. Člověk má v první řadě povinnost ke své osobě. V těchto momentech je proto třeba být k sobě a ke svému nároku na štěstí zodpovědný a vyhledat pomoc blízkého člověka, kterému věříte nebo ještě lépe psychologa či jiného odborníka, který může s takovou situací profesionálně pomoci.
