Bedly se u nás sbírají už od pradávna. Houby s podlouhlou úzkou tření a velkým kloboukem jsou vhodné především jako řízky. Jenže to se týká bedly vysoké, která je výtečná. Ta s nevinným přívlastkem zahradní ale může váš žaludek pěkně potrápit.
Zatímco oblíbenou bedlu vysokou si můžeme přinést z procházky jehličnatým či listnatým lesem, bedlu zahradní vám klidně může přinést vaše dítě z parku nebo soused ze zahrady.
Bedla zahradní je zrádný druh, který může způsobovat žaludeční potíže
V takovém případě se mějte na pozoru, protože tento druh může vyvolat nepříjemnou alergickou reakci a žaludeční potíže.
Bedlu zahradní lze totiž označit za mírně jedovatou houbu. Může vám po její konzumaci být hodně nevolno, může se dostavit přímo zvracení a s ním spojené nepříjemnosti v podobě nedostatku tekutin v těle či koliky břicha. Místo pěkně stráveného dne byste tak mohli jet k doktorovi.
Také ale nemusíte mít příznaky žádné. Proto je bedla zahradní zrádný druh, který je potřeba od s ní nejčastěji zaměňovanou bedlou vysokou odlišit.
Pod tlakem či po říznutí zčervená. Jedlá bedla vysoká nikoliv
Na rozdíl od své jedlé a hojně sbírané kolegyně bedla zahradní pod tlakem vašeho prstu mění barvu. Jakmile do ní říznete, trošku zčervená.
Stejně jako bedla vysoká má i ta zahradní velký klobouk, který je nejdřív kulovitý, ale jak houba stárne, rozkládá se. I tato bedla má na jeho povrchu typické bílé šupiny a také se vyznačuje prstenem na třeni.
Jde o houbu, jíž se daří v dobře hnojené půdě. S bedlou zahradní se tedy setkáme kromě zahrad v již zmíněných parcích ve městech, ale může se objevit i ve skleníku, pařeništi, na louce, pastvině nebo na kompostu od léta do podzimu, nejhojněji se s ní můžeme setkat zpravidla v měsíci září.
Vzhledem k výše zmíněnému ji ale nesbírejte. Také vysvětlete dětem, že není bedla jako bedla, a pokud vám ji vaše ratolest donese hrdě domů z potulování venku, řekněte jí, že pro bedly si raději příště zajdete společně do lesa.
Autor: Šárka Blahoňovská
