Šimpanzi žijí v Africe a dnes o nich víme, že jsou to tvorové člověku vůbec nejpodobnější. Před rokem 1960 o nich ale zdaleka nebylo smýšleno tak, jako v současné době. Vědci totiž dlouhé roky přehlíželi spoustu detailů a až výzkum Jane Goodallové změnil pohled člověka na tohoto lidoopa, který je inteligentní, dovede pracovat s nástroji, a dokonce vyjadřovat emoce.
Jane Goodallová začala pracovat na výzkumu jako členka tříčlenné skupiny s názvem Leakeyho andělé. Louis Leakey byl britský antropolog, který si vyhlédl tři ženy, zajistil jim studium a možnosti a vyslal je na výzkum primátů. Nejúspěšnější z nich se nakonec stala Goodallová se svými novými poznatky o šimpanzích.
„Zdá se, že budeme muset změnit definici slova nástroj, nebo slova člověk“
Přesně tato věta zazněla z úst Louise Leakeyho poté, co se dozvěděl o nových objevech své chráněnky Goodallové. Ta totiž 14. července 1960 začala v národním parku Gombe v Africe sledovat život šimpanzů tak, jako nikdo před ní.
Trávila výzkumem zvířat stovky hodin a všimla si tak i toho, co zkušení vědci zanedbali.
Uvědomila si, že šimpanzi mají emoce, které projevují doteky, polibky, objetími či poplácáním po zádech.
Navíc zaznamenala, že si účelově vyrábí jednoduché nástroje, a to konkrétně v případě, kdy jeden z primátů zbavil klacík listí, aby s ním následně mohl lovit termity v díře stromu.
Každý šimpanz byl pro Goodallovou jedinečný
Vědkyně strávila v Gombe opravdu hodně času, a není tak překvapením, jak důležitými se pro ni zvířata stala.
Všechny šimpanze měla pojmenované, věděla, jak se chovají, co mají rádi a co je rozčiluje. Znala jejich rodokmeny i citové vazby.
Podařilo se jí mezi šimpanzi po téměř dvou letech natolik zapadnout, že ji dokonce přijali mezi sebe a považovali ji za jednu z nich. Goodallová přišla i na to, že ne vždy se vůdcem skupiny stane nejsilnější samec.
Někdy to byl ten nejšikovnější, který se naučil používat lidské nástroje, jež na místě zanechali vědci, jindy to byl samec, který se staral o ostatní a pečoval o vzhled některých samic.
Jane Goodallová je dodnes velmi uznávanou vědkyní. Přestože je jí přes osmdesát let, tráví hodně času na cestách a občas se vrací do Gombe, kde to pro ni vše začalo. Angažuje se v bojích za práva zvířat a podporuje další generace vědců.
Autor: Šárka Cvrkalová
