Znáte to. Už se skoro radujete, že jste našli hřib dubový, jenže kousnete do klobouku a úsměv vám rázem zkřiví hořká chuť. Narazili jste na hřib žlučník, lidově řečeno jste místo praváka objevili hořčák. Ten je sice nejedlý, ale jsou mu připisovány některé léčivé schopnosti. Obzvlášť účinný je při žaludečních potížích.
Tato houba se vyskytuje převážně v jehličnatých lesích, najít ji ale můžeme i pod listnatými stromy od června do září. Má světle béžový či světle hnědý klobouk a narůžovělé rourky na jeho spodní straně.
Cíleně jste ho asi nehledali
Hořčák si v lese nemusíte splést jen s jedním druhem hřibů. Patří mezi nejvíce zaměňované houby. Můžete si ho přinést i v případě, že si myslíte, jak si u vás v košíku hoví hřib smrkový nebo hnědý.
Jeho hořkou chuť už si ale splést nelze. Hned při sběru můžete zkusit odloupnout kousek jeho klobouku, rozžvýkat a špičkou jazyka ochutnat. Pokud se dostaví hořká chuť, asi to nebyla zrovna houba, kterou jste hledali.
Dalším indikátorem pak může být zrůžovění, které se dostaví při zmáčknutí plodnice zespodu.
Někteří ho zbaví hořkosti a jedí. Jiní prášek z něj užívají při nevolnostech
Hřib žlučník je tedy zpravidla nejedlá houba, která ale není jedovatá. Někteří se jeho hořké chuti vůbec nebojí, na internetu najdete spoustu receptů z jeho plodnic. Trikem je ho vhodnou úpravou hořkosti zbavit.
Mnohem zajímavější jsou ale jeho léčivé účinky. Je prokázáno, že dokáže spravit zkažený žaludek.
Při nevolnosti se pije čaj, který se připraví zalitím rozemletého sušeného prášku z hořčáků a vypije. Také lze práškem naplnit želatinové kapsle z lékárny a spolykat. Může se užívat i při průjmech.
Údajně má i protirakovinné účinky a v osmdesátých letech se díky tomu vykupoval farmaceutickou firmou.
Autor: Alice Konopásková
