Čtenářka Alena je vášnivá pekařka. Jak píše v e-mailu, domácí kváskový chleba je její specialitou, o kterou si začali říkat i sousedi a známí. Alena tak peče skoro každý den, aby mohla potěšit chuťové pohárky svých blízkých. Chléb je samozřejmě nejlepší čerstvý, a proto si dlouho lámala hlavu, jak ho tak udržet co nejdéle. Řešení objevila za humny.
Už odmala pomáhala mamince s pečením. Pak tato aktivita vymizela
„Nejdřív jsem pomáhala mamince, když pekla na Vánoce cukroví či o Velikonocích vánočku. Bavilo mě míchat suroviny dohromady, ochutnávat syrové těsto a ladit jej tak, aby výsledek byl vždy jedinečný,“ říká.
Jenže jak děti rostly, Alenina matka pekla méně a méně. „Už ji to zkrátka moc nebavilo. Já zase chodila do školy a odpoledne běhala venku s kamarády, takže jsem na pečení také neměla pomyšlení. Z naší rodiny tak postupně tato aktivita vymizela,“ vzdychá si Alena.
Lásku k pečení objevila znovu po přestěhování na vesnici. Domácí chléb byl pro ni výzva
„Až když jsem založila vlastní rodinu a odstěhovala se na vesnici, objevila jsem znovu lásku k pečení. Cukroví, křehké těsto, dorty, to vše už jsem znala. Co ale pro mě bylo skutečnou výzvou, byl domácí chléb z kvásku,“ přibližuje.
„Na internetu jsem si našla spousty receptů, dělala jsem si různé průzkumy, dokonce jsem se zeptala i sousedky na její zkušenosti. Ta si ale vždy kupovala jen pečivo z obchodu a stěžovala si, že za tu cenu je hned tvrdé,“ píše Alena.
Právě její sousedka i nemožnost dojíždět každý den do města pro čerstvé pečivo, donutilo Alenu konečně se pustit do práce.
Její domácí chléb byl vyhlášený. Nevěděla ale, jak ho uchovávat
„Na založení kvásku jsem si netroufla, a tak jsem se jednoduše domluvila na internetu s jednou maminkou tří dětí, která bydlela nedaleko a nabízela jej, že si od ní trošku uzmu,“ vzpomíná na své první kroky žena.
„První pokusy nebyly nic moc, ale rychle jsem se zdokonalovala. Můj domácí chléb začal být vyhlášený široko daleko, protože sousedka má trochu prořízlou pusu,“ směje se.
Zdroj: Wrapup.cz
„A tak jsem začala péci jak na běžícím páse a vyřizovat objednávky. Problém byl v tom, že jsem pořádně nevěděla, jak chléb uchovávat. Než si pro něj dotyční dojeli, už to s jeho čerstvostí nebylo valně a z křupavé kůrky se stala spíše tvrdá,“ Alena vypráví.
Igelitové sáčky zamítla. Řešením byly speciální pytlíky z Moravy
Jednou večer si tedy sedla k počítači a hledala na internetu rady. Igelitové sáčky zamítla hned, protože nejsou příliš vhodné, ekologické a doma ani žádné nemá. Při takovém počtu kusů by jí chlebník byl k ničemu, takže tudy cesta také nevedla.
„Velmi brzy jsem však narazila na speciální látkové pytlíky Wrap Up, které šijí švadlenky a chráněné dílny na Moravě. Vymyslely je dvě sestry, které si je nechaly zapsat jako chráněný vzor,“ líčí.
„Ihned jsem byla nadšená z toho, co chytré české hlavičky vymyslí a zlaté ručičky vyrobí. Wrapáček, jak se mu familiárně říká, je ušit z textilie, která dýchá, ale vlhkost propouští pomalu. Pytlík má vlastně takovou membránu, která je odolná proti plísním. Díky ní se můj chleba nezapaří a zůstane déle čerstvý,“ pochvaluje si Alena pytlíky Wrap Up, v nichž vydrží její chleba skoro týden.
Snadno se udržují a skvěle vypadají
„Pořídila jsem si jich přes e-shop hned několik. Když se osvědčily, řekla jsem svému muži, ať mě odveze do kamenné prodejny, abych si mohla prohlédnout naživo další vzory. Z obchodu jsem neodcházela s prázdnou a ještě jsme si dali na náměstí výborný oběd.“
Zdroj: Wrap Up
Aleně se líbí i snadná údržba a výdrž pytlíků. „Wrapáčky se perou, až když se zašpiní i vrchní bavlna. Jinak stačí jednoduše vysypat drobky a zbytky mouky vytřít mokrým hadříkem.“
„Jsem strašně ráda, že jsem tyto pytlíky na pečivo objevila. Domácí chleba v něm vydrží déle, takže mohu upéct více bochníků najednou. Nebojím se, že by se to v naší rodině nesnědlo,“ zakončuje nadšená Alena.
Autor: Alice Konopásková
