Jan před několika lety udělal něco, na co není zrovna dvakrát hrdý. Tenkrát mu to ale přišlo jako jediné vhodné řešení, aby předešel neštěstí své dcerky. Nyní se ale pravda dostala na povrch a Jan se bojí, jaké to pro něho bude mít následky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Do naší redakce dorazil další velmi zajímavý e-mail. Tentokrát od Jana, který se přiznal, že naše příběhy nečte, ale ví o nás díky manželce. Viděl v tom příležitost, jak alespoň částečně ulevit svému černému svědomí.
Byla na něho hodně fixovaná
Na začátku e-mailu, který jsme od Jana obdrželi, jsme se dozvěděli, že má bohužel postiženou dcerku. Při porodu jí lékaři nešťastně zmáčkli hlavičku a Petra se narodila jiná než normální děti. Vývojově je o 5 let pozadu.
Odmalička ale tíhla ke zvířatům. Jan a jeho žena se snažili dceři dělat maximální radost, proto jí pořídili pejska. Petra se na něho velmi upnula. Dle Janových slov nebylo nic, co by ti dva nedělali společně.
„Milovala ho, jak nejvíc dokázala,“ vysvětluje nám Jan v e-mailu. „Strašně se na něho fixovala. Když jsme s manželkou zjistili, že je pes Ben nemocný, nemohli jsme to dceři říci,“ přiznává Jan. „Strašně by jí to ublížilo.“
Jak dceru připravit na ztrátu milovaného kamaráda?
Bohužel se stalo to, co nikdo nechtěl, ale s čím Jan i jeho žena Lída počítali. Ben jednoho dne opustil tento svět a Jan ho ráno našel mrtvého.
„Přemýšleli jsme, jak to říci dceři,“ popisuje těžkou situaci. „Nebyla jako normální dítě, ona všechno chápala úplně jinak. Proto jsme jí řekli, že se Ben zatoulal a že se určitě vrátí,“ píše Jan.
On i jeho žena doufali, že Petra na pejska brzy zapomene, ale nedělo se tak. Stále ho vyhlížela, trvalo to týdny. Jan psa své dcery zakopal na zahradě, aby pohřbil vzpomínky. Tajně doufal, že dcera situaci ustojí a že pořízení nového pejska smaže vzpomínky na údajně zatoulaného Bena.
Zapomněl jsem, že jsem ho na zahradě zakopal. Pravda vyplula na povrch
Teprve před nedávnem se Jan a Lída rozhodli, že si na zahradě vykopou bazén. Jan mezitím zapomněl, že tam před lety zakopal dceřina psa. Když se omylem na povrch dostal zbytek obojku, jehož kovová část se nerozložila, Petra se začala zajímat, jak to bylo s jejím psím kamarádem.
„Najednou pravda vyplavala na povrch a já z toho musel nějak vybruslit,“ přiznává Jan. „Dcera se ptala, nebyl jsem schopen jí odpovědět, tak jsem se snažil mlžit. Nyní mám strach, že si to ve své hlavičce dá dohromady a přijde na to, co se stalo,“ zoufá si.
V závěru e-mailu Jan píše, že se bojí, že mu dcera po zjištění pravdy nikdy neodpustí. Žije proto ve strachu a doufá, že se to celé přežene.
Autor: Natálie Kabourková
