Jak byste se zachovali, kdybyste zjistili, že si vás na ulici fotí naprosto cizí člověk? Fotit někoho bez jeho souhlasu, a navíc fotografie zveřejnit je zakázané. Naše čtenářka Jarka má s něčím podobným svoji vlastní zkušenost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nejdříve si myslela, že se jí to jen zdá. Pak jí ale došlo, že se to skutečně děje. To nejhorší ale mělo přijít teprve následující den.
Nejdříve mě napadlo, že se mi to jen zdá
Vracela jsem se domů z práce. Měla jsem den blbec. Od rána se mi nic nedařilo. Na co jsem sáhla, to mi buď spadlo, nebo se nějakým jiným způsobem pokazilo. Nesla jsem tašku s nákupem a utrhlo se mi jedno ucho. Celý obsah nákupní tašky se vysypal přímo na ulici. Některé věci se začaly kutálet všemi směry.
Lidé chodili kolem mě a divně zírali. Sehnula jsem se, abych nákup co nejrychleji posbírala. Aniž bych chtěla, koutkem oka jsem se rozhlédla okolo sebe a měla pocit, že mě jeden muž fotí. V první chvíli mě ale napadlo, že se mi to jen zdá, a dál jsem se věnovala svému nákupu.
Žena na fotce mi přišla povědomá. A pak nastal šok
Upřímně jsem nějakého muže s foťákem okamžitě přestala řešit. Chtěla jsem co nejrychleji zmizet, lidé jsou všímaví a především škodolibí. Nikdo mi nepomohl. Následující den jsem opět vyrazila do práce. Chodím vždy stejnou trasou. Když jsem procházela okolo jedné tabule, na které se vyvěšují inzeráty a reklamy, zdálo se mi, že tu ženu, která byla na jedné z visících fotek, znám. V první vteřině jsem jen prošla okolo. Pak mi to ale nedalo a vrátila jsem se o krok zpět. Na fotografii jsem viděla ženu, která se sklání k zemi, vyfocenou zepředu a u její fotografie byl lascivní nápis, že nabízí jisté služby. Pak přišel šok!
Moje fotky byly různě po městě
Najednou mi došlo, že tu ženu na fotce znám. Byla jsem to totiž já. Fotografovi se naneštěstí podařilo vyfotit mě zrovna v okamžiku, kdy mi při předklonu k nákupu povalujícímu na zemi vyklouzlo jedno ňadro, a nyní se vesele vystavovalo na fotce. Nejhorší na tom bylo, že jsem těch fotek cestou potkala více. Kdo ví, kde všude byly! Ještě větší šok ale přišel po příchodu do práce. Zavolal si mě nadřízený. Položil přede mě moji fotografii a ptal se, co to má znamenat. Chtěl vědět, proč jsou moje fotky v nelichotivé pozici všude možně po městě. Bylo mi hanba.
Na koho mám podat trestní oznámení?
Za to, co se stalo, bych chtěla podat trestní oznámení. Nelze přece zveřejňovat bez souhlasu fotky někoho jiného. Jenže koho mám udat? Fotografa neznám. Ani si ho pořádně nepamatuji. Zbyly mi jen oči pro pláč.
Autor: Natálie Kabourková
