Už delší dobu tušil, že něco není v pořádku. Jeho žena byla odtažitá a příliš se mu nevěnovala. Čtenář se nám e-mailem svěřuje, že nakonec zjistil krutou pravdu. Jeho žena má milence – jeho vlastního bratra.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Myslel jsem si, že si zkrátka jenom po deseti letech manželství tolik nerozumíme. Když ale přišla s tím, že má milence, byl jsem překvapen. Snažil jsem se to pochopit a manželství zachránit. Pak ale mně i naší dvanáctileté dceři řekla, že už půl roku chodí tajně s mým bratrem.“
Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude nevěrná. A už vůbec ne, že se k tomu přizná
Roman dlouho přemýšlel, proč už se svou ženou tolik nevychází. Myslel si, že něco dělá špatně, ale nenapadlo ho, co by to mohlo být. „Pracoval jsem, nosil domů peníze, staral se o dceru, pomáhal jí s úkoly do školy a bral rodinu na výlety. Dokonce jsem doma pomáhal s úklidem a vařením. Ale i tak se mi žena začínala vzdalovat,“ vypráví.
„Hledal jsem chyby v sobě a myslel na to, co po mně žena chce. Nenapadlo mě, že to vlastně není moje vina,“ přiznává. „Když mi řekla, že někoho má, omlouval jsem se a chtěl, aby mě opět milovala. Ona mi ale řekla, že to není moje vina, že se zkrátka zamilovala do někoho jiného.“
I když se po zjištění této informace snažil Roman vztah zachránit, bylo to marné. „Po týdnu si se mnou i dcerou sedla ke stolu s tím, že s námi chce mluvit. Bál jsem se nejhoršího, ale bylo to snad ještě horší. Řekla nám, že chce rozvod, protože se zamilovala do mého bratra.“
Romanovi trvalo několik dní, než tu informaci vstřebal. „Dcera se stále ptala, jak to teď tedy bude, jestli bude s námi strýček Adam bydlet. Já byl na bratra naštvaný, vlastně i na svou ženu, ale oba se mě snažili uklidnit. Prý mě nechtěli nijak naštvat, zkrátka se do sebe zamilovali a nedokázali s tím nic dělat.“
Vždy jsem byl klidný. I tohle nějak zvládnu. Je mi ale líto zmatené dcery
I když se Roman s bratrem nejprve pohádal, nakonec si s ním sedl a vše v klidu vyřešili. „Svou ženu miluji, ale když je šťastná s někým jiným, nemohu jí bránit,“ říká. „Je to pro mě těžké, ale souhlasil jsem nakonec s rozvodem.“
Nejhorší ze všeho bylo vysvětlit dceři, že už maminka s tatínkem nebudou bydlet spolu. „Dohodli jsme se na střídavé péči. Nemám důvod dělat naschvály,“ vysvětluje čtenář.
„Mnoho lidí si možná myslí, že jsem blázen, když jsem to všechno manželce i bratrovi odpustil. Ale já se nechci s nikým hádat. I když mě to bolí, nemám zapotřebí dělat z toho aférku a ničit život jim, sobě, a hlavně naší dceři.“
Ta je podle Romanových slov z celé situace zmatená. „Vždycky jí říkám, že jednou to pochopí. Snažíme se s ní mluvit narovinu, ale stále jsou věci, které zkrátka dívka jejího věku chápat nemůže. Snad jednou přijde čas, kdy jí to dojde.“
Autor: Šárka Cvrkalová
