Většina lidí si při připomenutí tohoto krále a císaře vzpomene hlavně na všechny jeho úctyhodné činy. Byl silně věřící, a proto rád sbíral relikvie, měl zálibu v symbolice drahých kamenů a svou láskou k Bohu se netajil. Je však pár momentů v jeho životě, které většina učebnicové četby elegantně vynechává.
Silná a vzdělaná osobnost
Pro začátek je nutné zmínit, že si Karel IV. i přes všechny své chyby zaslouží dávku respektu a úcty. Doba, v níž vládnul, totiž nebyla jednoduchá. Spravoval krajinu, která trpěla klimatickou změnou, morem, bouřícím se obyvatelstvem a dalšími problémy.
Karlovi se podařilo všechny tyto nepříjemnosti zmírnit a opět alespoň na krátký čas nastolit rovnováhu. Nechal vytvořit dechberoucí, oslnivé stavby a umělecké předměty, které mají dnes obrovskou hodnotu.
Útok na židy
Kdykoliv vypukla na území Evropy nějaká katastrofa, vždy se hledal viník. Židé v tu dobu žili v uzavřených ghettech, a proto se často stávalo, že byly obviněni právě oni.
Stáli na okraji křesťanské společnosti, žili podle vlastních pravidel, a to bylo mnoha obyvatelům trnem v oku.
Jiné to nebylo ani v případě moru za vlády Karla IV. Tento vládce neměl neomezenou moc a hledal podporu, kdekoli to bylo možné. Právě tuto jeho schopnost diplomacie můžeme označovat za jeho temnou stránku. Stejně jako mnoho jiných vládců totiž upřednostnil posílení své moci před lidskými životy.
Nešťastná dohoda, která vedla k masakru
S norimberskými představiteli totiž uzavřel dohodu o tom, že si mohou nechat statky židů, pokud se vystěhují nebo zemřou. Otázkou do dnešních dnů zůstává, zdali tušil, jak by celá situace mohla dopadnout.
Byl to moudrý muž, a proto se část historiků přiklání k názoru, že spíše nad tímto činem přimhouřil oči, aby si získal podporu tamních obyvatel. Židé zde totiž byli nelítostně pobiti. Místní obyvatelé si vytvořili záminku, která tvrdila, že mor zavinili židovští obyvatelé.
Podobné rozhodnutí nevydal Karel IV. naposledy. Proto není pochyb o tom, že šlo hlavně o politiku, finance a mezinárodní vztahy. Židům nepřikládal přílišnou pozornost, i když se jich jako vládce mohl zastat.
Autor: Tereza Hotovcová
