Vanda žije s manželem v malém domku na vesnici. Před nedávnem se k ní nastěhovala dcera s přítelem. Právě kvůli tomu bylo potřeba uvolnit jednu z místností, kterou do té doby obýval pouze nevyužívaný nábytek.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Dcera čekala dítě a skončila jí nájemní smlouva. Proto jsme jí nabídli, že může být u nás,“ říká Vanda. „Nevěděli jsme ale, co se všemi těmi starožitnostmi, které jsme museli vystěhovat z pokoje do kůlny.“
Začala jsem je rozprodávat na internetu. Na některých jsem usmlouvala hezké částky
Starý nábytek, porcelán, sošky a různé drobnosti. Dávno nevyužívané věci, které kdysi Vanda s mužem koupili a po čase je omrzely, nebo je po někom zdědili. Tak vypadala hromada v kůlně.
„Napadlo mě, že když jsem se na stará kolena naučila s internetem, mohla bych toho využít a zkusit staré věci prodat. Překvapilo mě, kolik lidí se ozvalo,“ vypráví.
„U některých věcí s cenou ihned souhlasili, u některých jsme se dohodli na slevě. Po čase jsem zjistila, že je lepší zadávat prodej dohodou. Potom se totiž dalo s cenou manipulovat a mnohdy se mi podařila i zvýšit.“
Vanda říká, že třicet let starou sedačku prodala skoro za pět tisíc, sadu porcelánového nádobí za tři. „Spoustu plyšáků a oblečení jsme odvezli dětem do dětského domova zadarmo. I tak jsem ale dobrých dvacet obchodů udělala a peníze jsem uložila stranou. Pojedeme v létě s mužem na dovolenou,“ říká.
Vanda říká, že ji obchodování naučilo skvěle jednat s lidmi. Podle jejích přátel by ne každý dokázal tak snadno smlouvat a dostat peníze za něco, co vlastně žádnou hodnotu nemá.
Začalo mě bavit ježdění po bleších trzích
Když Vanda zjistila, že se dají na internetu snadno koupit levné věci a dráž prodat, začala skupovat od neznámých lidí nábytek i porcelánové sošky a prodávat je za dvakrát takovou cenu. „Jde obvykle jenom o pár stovek, není to tedy žádný velký výdělek,“ říká.
„Nemám už sílu ani prostředky na to se tahat s křesly nebo celými stěnami knih.“ Vanda lituje, že svůj skrytý talent na smlouvání neobjevila dřív.
„Mohla jsem si jako mladá užívat života a jezdit po dovolených. Místo toho jsem seděla za kasou,“ přiznává. Dnes jezdí Vanda po bleších trzích spíše pro zábavu.
„Nakupuju maximálně to, co se mi vejde do kabelky. Když seženu zboží za tisíc korun, za dva tisíce ho prodám. Ale jsem si vědoma toho, že kdybych měla auto a řidičák, tak bych mohla provozovat větší obchody.“
I tak je na sebe Vanda hrdá. Na stará kolena si dokázala našetřit na dovolenou, udělat radost lidem, kteří od ní nakoupili, a navíc vyklidit celou místnost nepořádku a stát se skvělou babičkou.
Autor: Šárka Cvrkalová
