Alice by se klidně obešla bez počítače a internetu, ale její okolí, zdá se, ne. Používají internet stále častěji. Alice začíná mít pocit, že všechen život se odehrává na internetu a jí uniká kontakt s ostatními. Zároveň se však bojí, že se to nezvládne naučit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Sama mezi ostatními
Donedávna stačilo někomu zavolat, nebo napsat smsku, když jsem s ním chtěla mluvit. Stejně se nejradši scházím s lidmi osobně. Jenže teď mám pocit, že všechna komunikace probíhá přes počítač, nebo internet v mobilu, a tomu já vůbec nerozumím. Cítím se vyloučená z kolektivu, mladší kolegyně společně neustále něco řeší a já jsem úplně mimo.
V práci počítač nepotřebuju, pracuju v zahradnictví a celý den se rukama hrabu v hlíně. Telefon mám na to, abych zavolala tomu, komu chci. Nepotřebuju, aby byl mobil chytřejší než já a abych se musela bát, že když mi ho někdo ukradne, přijdu kromě kontaktů o všechny fotografie, přístup k internetovému bankovnictví, a tím o všechny peníze, a já nevím co ještě.
Staré dobré zvyky
Po večerech se dívám na televizi, nebo si pustím oblíbený film na DVD. Hudbu poslouchám z gramofonových desek (což už je ale podle mých synů zase v módě), nebo z CDček. Chodím na nákupy a platím je normálně hotově, nebo kartou. Synové můj přístup ale nechápou a udivuje je třeba, že si kupuju filmy na DVD a hudbu na CD. Ptají se mě: „Proč si to prostě nestáhneš, mami?“ Jako bych věděla jak.
Vůbec tomu nerozumím
Při návštěvě mi synové ukazují fotky dětí a z dovolené uložené někde na internetu a já vůbec nechápu, jak to dělají. Naštěstí mi k Vánocům ty nejhezčí fotografie nechali vytisknout a svázat do knížečky.
Když potřebuju něco zjistit, vyřídit na úřadě nebo koupit třeba novou pračku a postěžuju si, kolik kolem toho bude běhání, řekne mi některý ze synů s očima obrácenýma navrch: „Proboha mami, nedramatizuj to, já ti to vyřídím na netu.“ Málokdy na to ale mají čas a tváří se u toho všelijak. Mám z toho špatný pocit, že je obtěžuju. Myslím, že už se to ani nezvládnu naučit.
[readalso
Patřím už do starého železa?
Kolegyně mi doporučovala nějaký kurz počítačových dovedností, ale ten je určen pro seniory. Přece nejsem tak stará, abych se scházela se seniory v klubu důchodců!
Autor: Eva Tisová