Někdo si možná myslí, že je mnohem snazší přibrat než zhubnout. Ne vždy je to ale pravda. Lidé, kteří se snaží přibrat, mohou totiž často jíst, jak jen chtějí, a přesto jejich tělo nedokáže vytvářet správné látky. Neúčinné diety a jídelníčky zase mohou způsobit problémy. Své o tom ví Eva, která se od svých šestnácti snaží dostat na optimální váhu. Místo toho ale jenom střídavě drasticky hubne a tloustne.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Nikdy se sebou nejsem spokojená. V životě jsem si prošla chvílemi, kdy jsem vážila přes sto kilo, ale i okamžiky, kdy jsem měla necelých padesát,“ popisuje.
„Se změnami váhy se pojí nejrůznější nemoci a psychické problémy, už opravdu nevím, jak dál,“ svěřuje se v e-mailu.
Začalo to posměšky na střední
Eva vzpomíná, že ve svých šestnácti letech nebyla až tak obézní. „Byla jsem oplácanější než jiné holky, ale neřekla bych dnes, že to bylo tak zlé. Ale kluci se mi smáli a já se snažila se sebou něco udělat. Diety ale nefungovaly, minimálně ne tak rychle, jak bych si přála,“ říká Eva.
Dopadlo to tak, že nakonec přestala jíst úplně. „Když mi rodiče připravili svačinu, vyhodila jsem ji. Na oběd jsem nešla. Když jsem měla opravdový hlad, snědla jsem jablko, ale hned jsem ho vyzvracela. Ani jsem se nemusela snažit, břicho mě bolelo natolik, že nedokázalo potravu přijmout,“ vypráví.
S problémem nakonec skončila Eva na pohotovosti s bolestmi žaludku. „Když doktoři zjistili, jak se věc má, doporučili mi psychiatrii. Léčebnu jsem opustila v devatenácti letech s padesáti třemi kily.“
Měla jsem jíst hodně, ale zdravě. Za dva měsíce jsem přibrala třicet kilo
Po propuštění z léčebny dostala Eva speciální jídelníček, který měla dodržovat. „Měla jsem jíst v podstatě každou hodinu. Jenomže věci, které mi lékaři doporučili, jsem nesnášela. A tak jsem hledala alternativy,“ říká.
Brzy jsem si z nařízení doktorů pamatovala jen to, že mám jíst hodně. A tak jsem se cpala sladkým i masem, doháněla jsem to, co jsem dříve zanedbala. Výsledkem ale byla pouze operace žlučníku a šíleně rychlé přibytí na váze, kvůli čemuž jsem skončila opět v péči psychiatra.“
Tentokrát Eva začala brát pouze antidepresiva, do léčebny nastoupit nemusela. Aby se dostala zpět na původní váhu, zkoušela opět držet diety. „To se mi ale nedařilo, a tak jsem opět pomalu přestala jíst. Problémy se zvracením se mi brzy vrátily, jenom v mnohem horší míře než dřív.“
V současné době váží Eva šedesát kilogramů. Optimální váha k její postavě by podle doktorů měla být minimálně o deset kilo víc.
Eva se snaží dodržovat jídelníček předepsaný poradcem, při každém jídle se ale stresuje z toho, co nastane. A kvůli stresu obvykle začne koloběh zvracení.
„Už opravdu nevím, co mám dělat. Je mi jedno, jestli budu tlustá, nebo ne, hlavně ať už jsem v pořádku,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
