Čtenář Miroslav zaslal do naší redakce e-mail, ve kterém si stěžuje na to, že mu jeho rodina nedopřeje ani jedno pivo. S alkoholismem nikdy problém neměl, ale jeho okolí ho stále obviňuje, že je na alkoholu závislý. On je ale pevně rozhodnutý, že se piva nevzdá, protože si je jistý, že manželka i ostatní přehánějí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když byl mladý, pivo mu nechutnalo
„Když jsem manželku poznal, bylo mi dvacet let a sportoval jsem. Hrál jsem fotbal a pivo mi nic neříkalo. Pili jsme ho jen z frajeřiny,“ vypráví Miroslav. Časem se začal s kamarády scházet v hospodě a později mu pivo zachutnalo. „Teď si rád dopřeju jednu nebo dvě lahve denně,“ tvrdí.
Manželka ho ale neustále okřikuje. „Říká mi, že bych měl jít dětem příkladem a nenasávat jako houba,“ dodává. Miroslav má ale pocit, že pivo je mnohem zdravější než přeslazené limonády. Voda mu nechutná, a tak si oběd vždy vylepší pivem.
Rodina mu nabídla léčbu
Děti, manželka i Miroslavova babička se tajně sešly, aby si promluvily o jeho závislosti, kterou si on sám nepřiznává. Napadlo je, že by ho mohly dostat na léčení, aby se choval stejně jako dřív. „Manželka si stěžuje, že nemůžu během dne řídit, protože jsem opilý, ale já jsem si jistý, že se v krvi taková kapka nemůže projevit,“ tvrdí.
Snaží se pití před rodinou skrývat, ale neúspěšně
Celá situace došla až tak daleko, že se Miroslav začal s pivem skrývat. Jeho manželka si ale všimla podivného chování a brzy vyšla pravda najevo. „Schovával jsem si lahve s pivem v garáži, kam moje žena často nechodí, ale ona to stejně prokoukla,“ popisuje.
„Zkusil jsem ho ukrýt také na půdu nebo do sklepa, ale manželka vždy všechno našla. O to víc mě pak podezírala, že něco skrývám, a častěji tvrdila, že mám problém s alkoholem,“ vypráví.
Ve svém domě už se necítí dobře
Miroslav léčbu odmítá, protože si myslí, že žádný problém nemá, ale nedokáže snést neustálý nátlak rodiny. Doma se pořád schovává a připadá si trapně. „Děti, manželka i moje máma mě každý den hlídají, jako kdyby mi bylo patnáct, chtěl bych mít konečně klid. Je to můj dům a každý den mi někdo říká, co bych měl a neměl dělat,“ vysvětluje.
Čím více se Miroslavova rodina snaží jej přesvědčit o tom, že je alkoholik, tím více odmítá návštěvu odborníka. „Chtějí mi vnutit jejich pohled na věc, ale já si do toho už nenechám mluvit. Mám svoji hlavu,“ tvrdí. „Manželka mi pořád podsouvá kontakty na lékaře, kteří by mi měli pomoci, ale já jí je hned vracím zpět. Snad časem konečně pochopí, že o nic nejde, a nechají mě být,“ dodává.
Autor: Tereza Hotovcová
