Jan je šťastně ženatý muž. Má dvě děti – dvacetiletou dceru z prvního manželství a sedmnáctiletého syna se svou současnou manželkou. Nikdy by ho ani nenapadlo přemýšlet o změně. Jenomže když s ním začala flirtovat dvacetiletá dívka, pocítil zvláštní napětí. I když si uvědomuje, že je to špatné, lechtivé poznámky jí oplácí a myslí na to, jaké by to bylo podlehnout.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Dcera k nám kamarádku vodí skoro denně. Když se nikdo nedívá, ona se snaží upoutat mou pozornost
Obě Janovy děti ještě bydlí s rodinou. Studují, a rodiče se jim proto snaží dát všechno, co je potřeba. Navíc mají poměrně velký dům a není třeba spěchat na to, aby děti odešly do vlastních bytů.
„Jak náš syn Jirka, tak i dcera Karolína si vodí domů občas kamarády. Nikdy jsme nebyli proti,“ říká Jan. „Ale asi před půl rokem se Kájina nejlepší kamarádka Marta začala chovat divně. Jako kdybych se jí líbil,“ přiznává.
Karolína a Marta pracují často na společných projektech nebo spolu sledují seriály. Proto je dvacetiletá dívka u nich doma skoro častěji než doma. „Kdykoli jsem v její přítomnosti, má lechtivé poznámky. A tím spíš, když se nikdo nedívá. Flirtuje se mnou a já občas neodolám a lichotky jí vrátím,“ svěřuje se čtenář.
Nikdy bych se k tomu nesnížil. Ve spánku se mi ale o ní zdají sny
Jan si podle svých slov plně uvědomuje, že má rodinu, navíc je Marta jen bláznivá kamarádka jeho dcery. Přesto se nikdy ani nepokusil naznačit jí, že dělá něco nevhodného. „Mockrát jsem zkoušel odpovídat schválně tak, abych se přesvědčil, že se mnou skutečně flirtuje. A vždy se mi to potvrdilo. Dává si ale dobrý pozor, aby si toho nikdo nevšiml,“ říká. „Vím, že je to šílenost, ale je pro mě tak trochu adrenalin jí lichotit a připadat si chtěný mladou hezkou dívkou.“
I když by se Jan nikdy nesnížil k tomu, aby si s ní skutečně začal, poslední dobou se mu o Martě zdají sny. A někdy dokonce i pěkně lechtivé. „Nemám důvod být své ženě nevěrný. Ani nad tím nepřemýšlím, ale ta touha po tom prožít něco zakázaného mě ovládá,“ vypráví. „I když to nejspíš nikdy nikomu narovinu nepřiznám, své sny a představy mám rád.
A jelikož jsem ve skutečnosti vlastně nic neprovedl, ani mě příliš netíží svědomí,“ říká. „Přesto jsem měl pocit, že anonymním článkem bych své myšlenky mohl alespoň trochu odčinit,“ dodává na závěr.
Autor: Šárka Cvrkalová
