Žárlivost je do jisté míry roztomilým důkazem toho, že nám naše drahá polovička není zcela ukradená. Nic se ale nesmí přehánět. Když žárlivost překročí určité meze, může to naopak vést až k rozchodu a přesně to se stalo i v případě mě a mého expřítele Pavla.
Sestěhovali jsme se k sobě asi po půl roce vztahu. Bohužel to bylo příliš brzy, ale byli jsme mladí a zamilovaní a já neměla kde bydlet. Zpočátku se to zdálo jako krásný vztah dvou dvacetiletých mladých lidí, dokud Pavel neprokázal, že jeho žárlivost nemá mezí.
Četl mi zprávy. Nevadilo mi to, neměla jsem před ním tajemství
Občas jsem přišla ze školy a chtěla mu vyprávět, co se tam stalo. On mi na to odpověděl, že ví, že četl moje zprávy rodině, ve kterých to popisuji. Společně jsme se tomu zasmáli a já to nijak neřešila. Přišlo mi i trochu roztomilé, že se tak bojí, s kým si píšu, a hlídá mě. Opravdu jsem neměla co skrývat, takže mi to vůbec nevadilo.
Pokazil si dokonce i narozeninové tajemství. To mě trochu mrzelo, ale stále se to dalo vydržet
Zdroj: 123RF.COM
Když měl dvacáté první narozeniny a já mu dala jako dárek mikinu, kterou si už opravdu dlouho přál, svědomí mu nakonec nedalo a přiznal se, že i o tom ví. S kamarády jsem celkem hodně řešila, co mu vlastně koupit a ačkoli jsem ho prosila, aby mi alespoň v tuhle dobu nečetl zprávy, on dohodu porušil. Ale měl narozeniny, takže jsem se na něho nemohla zlobit.
Zakazoval mi přespávat u kamarádek, všude se cpal se mnou
Když jsem chtěla někde přespat, přemlouval mě, abych ho vzala s sebou. Ale byla to dámská jízda a bylo nepřípustné brát tam přítele. Začal tedy obvykle škemrat, jestli s ním nezůstanu doma. A když jsem mu odpověděla, že je roztomilý, ale i tak to pro jednou přežije, obvykle se urazil. Na párty jsem tedy odcházela zklamaná a smutná, často i naštvaná.
Začal mi schovávat věci
Jednou jsem nemohla najít telefon a on mi se smíchem řekl, že mi ho schoval, Prý se dočetl, že se plánuje další dámská jízda a tak mi zneškodnil přístup k informacím. Ze začátku to bylo roztomilé. Hádala jsem se s ním naoko, aby mi mobil vrátil. Když ho ale ani po dvou hodinách nevydal a já začala naléhat s vážným výrazem ve tváři, naštval se, že je pro mě důležitější nějaká párty než on. Vyfantazíroval si, že ho tam nechci, protože je tam jiný kluk, který se mi líbí. Telefonem po mě nakonec hodil a praštil dveřmi.
Tím to ale neskončilo. Na večerní párty jsem šla, i když jsem neměla náladu. Ale potřebovala jsem si postěžovat kamarádkám. Pavla jsem měla ráda a nechtěla jsem se s ním rozejít kvůli jedné hloupé hádce. Domů jsem přišla druhý den ráno s myšlenkou, že se s Pavlem usmíříme a všechno bude v pořádku. Když jsem ale zjistila, že v obývacím pokoji chybí televize, zarazila jsem se.
Pavel nebyl doma a telefony nebral. Dorazil až odpoledne. Tvářil se jako by nic a snažil se mě políbit. Odstrčila jsem ho a ptala se na televizi. Byl dotčený, že řeším televizi víc než jeho. Prý že když už se po nocích tahám s jinými chlapy, mám se mu věnovat alespoň v sobotu večer. A jelikož obvykle sleduju televizi, odnesl ji pryč, abych měla důvod s ním jít večer do postele.
To bylo to poslední, co mi řekl. Sbalila jsem si věci a odešla k rodině. Byla jsem hloupá a naivní a první vztah by pravděpodobně nedopadl jinak s žádným klukem. Přesvědčila jsem se, že žárlivost může být opravdu, ale opravdu otravná vlastnost.
Autor: Šárka Cvrkalová
