V dnešní době je rozvodovost opravdu velmi vysoká. Stejně tak je běžné, že si bývalí manželé dříve či později najdou nové partnery a pořídí si s nimi děti. Dalo by se říct, že je to čistě jen jejich věc. Ale co když některé skutečnosti mohou výrazně ovlivnit psychiku společných dětí?
Kdysi se mívali rádi
Pamatuji si matně dobu, kdy se naši mívali ještě rádi. Byla jsem malá, bratr David ještě menší. Pak si vzpomínám, že se naši často hádali, táta nespával moc často doma, a když, tak na gauči v obýváku. Až nám nakonec jednoho dne oznámili, že se budou rozvádět. Rozvod se nějakou dobu táhl. Táta se odstěhoval a za nedlouho mně a Davidovi představil svou novou přítelkyni.
Ona asi není špatná, ale David ji nesnášel od samého začátku. A ještě víc ji i tátu začal nesnášet, když zjistil, že s ní táta chodil, ještě když byl s mámou.
Nový sourozenec
Po nějaké době nám táta oznámil „radostnou“ novinu. Jeho nová přítelkyně s ním čekala dítě. Těžce to nesla nejen máma, ale my všichni. I celá mámina rodina. Další velký zásah přišel, když nám táta oznámil, že čekají chlapce a bude se jmenovat David.
Prvně jsme si mysleli, že se pokouší o nepovedený vtípek. Nepokoušel. Došlo nám to, když se malý Davídek narodil.
Bratra to srazilo ještě víc. Bylo mu v té době 10 a nerozuměl tomu. Ptal se, čím tátu tak moc zklamal, že ho musel nahradit jiným synem Davidem.
Mně bylo 13, mlátila se mnou puberta a tátu jsem nenáviděla za to, jak naši rodinu ničí i po rozvodu. Vzpomínám si, jak máma plakala. Jakou asi cítila bezmoc vůči mému bratrovi Davidovi. Ten se tenkrát hodně uzavřel do sebe a přestal komunikovat, k tátovi jezdit nechtěl, svého nového bratříčka odmítal byť jen poznat.
Co ho k tomu vedlo?
Zdroj: bogumil/123RF.COM
Když se táty máma zeptala, proč to udělal, co tím sleduje a jestli hodlá Davida i ji úplně zničit, odpověděl jí, že nechápe, proč by si syna nemohl pojmenovat, jak chce on. Řekl, že se mu to jméno líbí a vždycky líbilo. Dokonce prohlásil, že když o jednoho syna s tak krásným jménem rozvodem přišel, pořídil si jiného – druhý pokus.
Sám ale nikdy nepochopil, jak moc ublížil Davidovi. A jak se jednou bude cítit jeho druhý syn, až mu začne docházet, že je vlastně náhrada za prvního syna, s nímž se tátovi vztah pokazil? Že je „druhý pokus“?
Žádné velké překvapení
Nijak zvlášť mě nepřekvapilo, když svou dceru, která se narodila o 2 roky později, pojmenoval Andrea, stejně jako před 15 lety mě. Máma se k tomu nevyjádřila radši vůbec, mně to bylo jedno, čekala jsem to. Ale bratr se konečně vzpamatoval. Vykoukl ze své ulity a řekl „Nic si z toho, Áji, nedělej, je to blbec“.
Od té doby byl z bratra zase normální puberťák. Konečně mu došlo, že chyba není v něm, ale někde v mysli našeho otce, který se pokouší o dokonalou rodinu zas a znovu. Jsem zvědavá, jestli se současnou přítelkyní vydrží, nebo jestli si pořídí třetího Davida či později třeba čtvrtou Andreu. A co když v příštím vztahu bude mít dva kluky nebo dvě holky? Jaká jim dá asi jména?
Já ani David své nové sourozence neznáme a ani o to nestojíme. Tím, jak je pojmenoval jako naše náhradníky, jakýkoliv vztah mezi ním a námi totálně pohřbil. Nestojíme o to být jen nějakým pokusem.
Autor: Jana Janáčková
